dům Vetter (č. 48)

Architekt a publicista Hans Adolf Vetter patří spolu s Josefem Frankem (dům č.12) a Richardem Neutrou (dům č. 47) ke trojici, která pro vídeňskou kolonii Werkbundu navrhla volně stojící domy. Dvoupatrová budova se světle žlutou omítkou má obytnou plochu 71 m². Půdorys je široký a zároveň mimořádně protáhlý. Zadní strana v prvním patře nemá okna a opticky je členěna komínem předsazeným před průčelí. Hlavní fasáda směřuje k jihovýchodu a rytmizují ji okna různých velikostí a typů.

Dům stojí na konci Woinovichgasse, která se zde rozšiřuje. Přízemí je rozděleno na dvě zóny: vlevo od zahradního vchodu je zázemí s kuchyní, komorou, spíží a WC, napravo se po celé hloubce domu rozpíná obývací pokoj. Z jednoho konce tohoto prostoru, který lze příčně větrat, vede otevřené schodiště podél boční stěny do sklepa a do horního patra. Z dlouhé chodby podél zadní strany domu s průběžnými vestavěnými skříněmi se vstupuje do dvou malých ložnic a koupelny, na konci chodby se nachází další mnohem větší pokoj, který zabírá celou hloubku domu. Na Vetterově domě jsou nápadná okna různých velikostí, druhů a tvarů: v prvním patře jsou v obou malých ložnicích dvoukřídlá a v koupelně je malé kulaté okno, ve velké místnosti francouzské; v přízemí osvětlují dvě různě dimenzovaná, vysoko situovaná okénka komoru a WC, obývací pokoj má velké čtyřkřídlé okno členěné příčkami. Na rozdíl od rodinných domů architektů Neutry a Franka, v nichž lze z obývacího pokoje vyjít přímo na zahradu, vede cesta ve Vetterově stavbě pouze hlavním vchodem. Zázemí má vlastní vstup na zadní straně domu, který vede do předsíňky mezi kuchyní a spíží.

Hans Adolf Vetter, který dům nejen navrhl, ale ztvárnil také interiér, studoval na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni u Heinricha Tessenowa, Oskara Strnada a Josefa Franka. Několik let pobýval v Paříži a pracoval mimo jiné v ateliéru Gabriela Guévrékiana, který byl také pozván k účasti na vídeňské kolonii. Vetter byl zakládající člen a člen představenstva rakouského Werkbundu. Byl uznávaným odborným novinářem, jeho četné články a publikace patří dodnes k významným pramenům o rakouské architektuře dvacátých a třicátých let 20. století. Jeho stavba spolu s realizacemi Ernsta Plischkeho a Richarda Neutry byla třikrát zobrazena jako typ řadového domu na plakátu sídliště Werkbundu v roce 1932.

Text: Anna Stuhlpfarrer