dům Adolf Loos (č. 49-52)

Domy č. 49–52 v ulici Woinovichgasse pocházejí od Adolfa Loose a jeho nejbližšího spolupracovníka a autora jeho životopisu, Heinricha Kulky, přičemž Loosův podíl se podle Kulkova vyjádření omezoval na několik telefonicky předaných direktiv: "Navrhněte dům s galerií, 2–3 schody nahoru a dolů". Dva zrcadlově uspořádané rodinné domy, oba podsklepené, s bílou fasádou a zelenými okny a dveřmi, jsou rozvrženy do tří podlaží a každý má dva vchody. Hlavní vstup vede ze zahrady po třech schodech přes terasu do přízemí, ve kterém se nachází velkorysý obývací pokoj orientovaný do zahrady. Vedlejším vchodem ze zadní strany domu se člověk dostane přímo do hospodářských místností, tedy do kuchyně a přilehlé spíže, které jsou situovány o dva stupně níže než obývací podlaží. Na rozdíl od Antona Brennera (domy č. 15 a č. 16), který ve prospěch racionálního vedení domácnosti odmítl vícepodlažní stavbu, dominují u domu Loose a Kulky vícepodlažní domy a příkré schody. Z centrálně situované obytné místnosti v přízemí se po bočním schodišti vystoupá do meziposchodí s galerií podél celého obvodu, otevřenou do obývací místnosti (na konci se rozšiřuje do prostoru) a do úzké místnosti na severní straně. O patro výše se přes centrální chodbu vchcází do tří malých ložnic a koupelny, přičemž před oběma jižně situovanými místnostmi je průchozí balkon.

Na zastavěné ploše pouhých 47 m² se architektům podařilo na minimálním prostoru dosáhnout maxima obytné plochy (93 m²). Proslulý Loosův prostorový plán, které ve svých větších vilách dovedl do dokonalosti, lze v náznacích vysledovat již v obou dvoudomech kolonie Werkbundu. Vychází z myšlenky, že různé bytové funkce vyžadují různě vysoké místnosti, a pracuje s propojenými a odsazenými světlými výškami, jichž dociluje pomocí schodišť a také ramp.

Domovní projekty Loose a Kulky však byly i pravidelně kritizovány za to, že omezovaly přání obyvatel zařídit si dům po svém: schodiště, napevno zabudované prvky a galerie znemožňovaly téměř jakoukoliv změnu mobiliáře. Dalším bodem kritiky domů č. 49–52 byl fakt, že z obývacího pokoje nelze vyjít na navazující terasu. Dvoupodlažní obývací místnost je sice opatřena velkoplošným oknem, do zahrady se však dalo vyjít pouze oklikou přes předsíň.

Text: Anna Stuhlpfarrer