DeutschEnglishPolski

dům Rietveld (č. 53-56)

Čtyři trojpodlažní řadové domy, které navrhl nizozemský architekt Gerrit Rietveld, se nacházejí na rozšířeném úseku ulice Woinovichgasse a tvoří protějšek dvou dvojdomů od Adolfa Loose. Rietveld, který v Utrechtu v roce 1924 vybudoval dům Schröder, ikonickou stavbu moderní architektury, byl úzce napojen na známou skupinu nizozemských umělců De Stijl a stejně jako Josef Frank patřil k zakladatelům CIAM. Vedle Andrého Lurçata z Francie, Gabriela Guévrékiana z Teheránu a Huga Häringa z Německa a byl jedním z mála architektů ze zahraničí, které Josef Frank přizval k projektování vídeňské kolonie Werkbundu.

Světle žlutě omítnuté domy jsou orientovány přísně severojižním směrem. Dovnitř se vchází z předsíně situované bočně před průčelím. Z předsíně se vchází vlevo do kuchyně, vpravo jsou točité schody, které tvoří centrální vstup do domu. Přímo naproti se nachází velká obývací místnost zabírající celou šířku a více než polovinu půdorysu řadového domu. Do protáhlé, úzké zahradní parcely vedou téměř čtvercová okna a terasové dveře. Po točitých schodech v předsíni se vystoupá do prvního a druhého podlaží se dvěma různě velkými ložnicemi a jednou koupelnou. Poslední patro ustupuje jak na straně směrem do ulice, tak i do zahrady. Oba pokoje disponují východy na balkony, které se oběma směry táhnou po celé šířce domu.

Vysoké a úzké řadové domy s neobvykle velkou obytnou plochou, každý 101 m², se výrazně otevírají do venkovního prostoru, což je patrné především také na průčelí směrem do ulice. Jedná se o typický prvek nizozemské architektonické moderny. Ale i ve vnitřním uspořádání se Rietveldovy domy liší od půdorysů ostatních staveb v kolonii. Podobně jako Loos propůjčuje jednotlivým prostorám odlišné výšky, jeho domy se ale vyznačují mimořádným uspořádáním místností na různých úrovních. Rietveld koncipuje jednotlivé prostory různě vysoké podle funkce a místnosti v prvním a druhém patře navrhuje výškově odlišené (na zahradní straně vyšší). Směrem do ulice mají kuchyně v přízemí a ložnice nad ní nižší světlou výšku, zato je půdní místnost vyšší. Naopak na zahradní straně se obývací místnost otevírá do výšky, což jí na úkor pokojů o patro výš propůjčuje vzdušnost a velkorysost. Zatímco dům č. 53 zařizoval Gerrit Rietveld moderním nábytkem z ocelových trubek a interiér působí spíše chladně, dům č. 54 (u kterého byl obývací prostor rozšířen o část kuchyně) vybavili Paul Fischel a Heinz Siller dřevěným nábytkem a různými textiliemi (závěs, několik polštářů), a prostory působí mnohem útulněji.

Text: Anna Stuhlpfarrer

historic floor plans

visualizations