Evropské kulturní dědictví

Domy postavené v kolonii Werkbundu během krátkého období mezi oběma světovými válkami představují svědectví evropské avantgardy, která přes hranice národních států položila základní kámen k moderní architektuře v Evropě. Jako celek vytvářejí kulturní majetek mimořádného významu. Kolonie jsou i dnes předmětem teoretických architektonických polemik, navštěvované a obdivované četnými zájemci z nejrůznějších zemí.

Kolonie zrcadlem evropských dějin

Historie modelových kolonií exemplárně odráží společenské výzvy a politické zlomy v Evropě 20. století: Vykročení do demokracie po první světové válce, které ukončil nacionalistický a rasistický režim, pronásledující mezinárodně orientovanou avantgardu, a pak poválečné rozdělení na východ a západ.

Moderní architektura společným evropským dílem

Po pádu železné opony si k sobě kolonie opět našly cestu. Jsou propojeny v „Síti evropských kolonií Werkbundu z let 1927-1932" a již několik let se mezi nimi odehrává čilá výměna. V březnu 2020 byly oceněny značkou Evropského kulturního dědictví, což znamená dosavadní vrchol kooperace, jež se má v následujících letech dále rozvíjet a prohlubovat. V centru pozornosti se přitom nachází snaha zprostředkovat mladé generaci, jak enormní význam má vznik moderní architektury jakožto společné evropské dílo.

"Kolonie Weißenhof" ve Stuttgartu, rok 1927

Kolonie Weißenhof vznikla v roce 1927 v rámci výstavy německého Werkbundu. Cílem bylo vydat se novými cestami a najít způsoby, jak po první světové válce odstranit bytovou nouzi a modelově vyřešit racionální a cenově úsporné budování zdravých bytů.

Přizváno bylo sedmnáct architektů, příslušníků evropské avantgardy, kteří měli za úkol navrhnout řešení pro „bydlení moderního velkoměstského člověka“. Během minimálního časového období vzniklo 21 plně funkčních experimentálních staveb s celkem 63 byty. Kolonie Weißenhof je jedinečným manifestem „klasické“ moderny. Patrně neexistuje srovnatelné místo, na kterém by se avantgarda celkově tak výrazně programaticky prezentovala.

"Kolonie Nový dům" v Brně, rok 1928

Výstavní kolonie Nový dům v Brně-Žabovřeskách vznikla v roce 1928 jakožto součást výstavy soudobého umění v Československu. Podle návrhu předních architektů byla postavena skupina 16 rodinných domů s minimálním stavebním programem. Cílem bylo vytvořit moderní a úsporné individuální bydlení pro mladé rodiny. Kolonie Nový dům dodnes podává svědectví o pokrokovosti tehdejších brněnských architektů, přítomnou v Brně i dnes na mnoha místech. Příkladem je Vila Tugendhat, postavená v roce 1930 podle návrhu Ludwiga Miese van der Rohe, anebo četné budově v Masarykově čtvrti, ale i známé administrativní budovy v centru.

"Wohnen und Werkraum" ve Vratislavi, rok 1929

Rok po kolonii Weißenhof ve Stuttgartu vznikla v roce 1929 rovněž ve Vratislavi velká architektonická výstava pod názvem „Wohnung und Werkraum-Ausstellung“ (WuWA). Cílem bylo prezentovat nové formy soudobého bydlení a práce. Především se byty vyznačovaly silně experimentálním charakterem a vykazovaly sociálně utopické rysy. Celkem bylo vybudováno 132 kompletně zařízených bytů ve 32 budovách a všechny se po tři měsíce otevřely návštěvníkům. Podařilo se zde například realizovat architektonické koncepty, které se například zaměřovaly na změněnou roli ženy v rodině a ve světě práce.

"Kolonie Neubühl" v Curychu, rok 1931

Z podnětu Švýcarského Werkbundu byla v roce 1928 založena iniciativní skupina a veřejně prospěšné družstvo. Cílem bylo realizovat kolonii na atraktivním pozemku na hřbetu kopce nad Curyšským jezerem. Zúčastnění architekti Paul Artaria, Max Ernst Haefeli, Carl Hubacher, Werner Moser, Emil Roth, Hans Schmidt a Rudolf Steiger navrhovali domy společně a cítili se být zavázáni především celkové myšlence. I přesto kolonie vykazuje mnoho různých typů bydlení, od jednopokojového bytu až po rodinný dům se šesti pokoji. Navíc se zde nachází také společenská místnost, dětské jesle, obchody a ateliéry.

"Kolonie Baba" v Praze, od roku 1932 do roku 1936

Předseda Svazu českého díla architekt Pavel Janák vypracoval v roce 1928 pro osadu Českého Werkbundu – Svazu českého díla – několik urbanistických konceptů na okraji Prahy. Realizován byl návrh čtyř paralelních komunikací vedených po vrstevnici podél výškových linií, které skýtají nejen soukromí, ale i jedinečný výhled na město.

Celkem bylo v letech 1932-1936 postaveno 33 vilek pro bohatší střední vrstvu, z toho dvacet během výstavy na podzim roku 1932. Meziválečná architektura osady Baba především díky krajinnému ukotvení a různorodým typům domů formovala funkcionalismus v bytové výstavbě.