DeutschEnglishPolski

Rekonstrukce obydlené památky

Rekonstrukce historické památky, jakou je kolonie Werkbundu, představovalo mimořádnou výzvu pro všechny zúčastněné: Na začátku vypuklo nadšení ze zajímavého úkolu, panoval však i značný respekt před velikány architektonických dějin, kteří jsou v kolonii v projektech omniprezentní. Po detailní studijní, výzkumné a plánovací fázi jednoho dne konečně nastal okamžik, kdy na stavbu narukovaly těžké stavební stroje a sbíječky se začaly seznamovat s ikonami architektury. Rekonstrukce 48 rodinných domů proběhla z velké části v obydleném stavu.

Bydlení v architektonické památce?

O stavu architektonické památky a důsledcích, které z toho plynou, se v procesu plánování diskutovalo vskutku kontroverzně. V roce 1932 architekti jistě nezamýšleli vytvořit v kolonií Werkbundu památník na věčné časy. Při studiu textů Josefa Franka si člověk uvědomuje, že mu šlo především o to, vytvořit pokud možno optimálně obyvatelné, v nejlepším smyslu funkční budovy, které si obyvatelé později budou moci přizpůsobovat svým individuálním potřebám. Až jejich historický význam a z něj vyplývající jedinečné postavení kolonie Werkbundu ospravedlňují status památky a nárok na zachování „původního stavu“. Jisté odchylky však s ohledem na aktuální využití pro bydlení byly po dohodě se spolkovým památkovým úřadem realizovány.

Tepelná renovace kontra velikáni architektury

Často diskutované téma zlepšení termické kvality u tak citlivého stavebního celku musí být pečlivě promyšleno. Budovy kolonie Werkbundu jsou utvářeny nanejvýš střídmě a účinku dosahují především díky vyváženým proporcím stěnových ploch a otvorů. Nanesení tepelně izolační fasády by tuto rovnováhu zásadním způsobem narušilo. Tým projektantů proto vyvinul celou řadu kombinovaných opatření, které i bez tepelné izolace umožní snížení topných nákladů o přibližně 50 % a zároveň budou zárukou toho, že se v bytech nebudou tvořit kondenzáty.

Láskyplné zaměření na modernu

Vídeňská kolonie Werkbundu se dnes předvádí skoro celá v nových šatech. Generální rekonstrukce činí modernu způsobilou dostát současným nárokům, avšak, jak zdůrazňují architekti, bude vyžadovat péči a starostlivost i v budoucnosti. „Je absolutně nezbytné, abychom se vyhnuli stavům, se kterými jsme měli co do činění na začátku rekonstrukce, kdy jsme byli svědky 30letého zanedbání. Stavby vyžadují neustálou údržbu“, říká Martin Praschl. „Rekonstruované domy nebudou nikdy odpovídat novostavbám, ale zato mají svůj vlastní specifický charakter,“ doplňuje Azita Praschl-Goodarzi. V žádném případě se z nich nikdy neměla stát simulovaná novostavba: To také znamená, že ve Vídni vědomě pracovali bez “přehnané rekonstrukce“, jak byla z části realizována v jiných koloniích Werkbundu. Ať už šlo o otisk kusu nábytku v téměř 90letém linoleu anebo znatelný tah štětcem na zeleném okenním rámu: Podařilo se zde vyčistit a zachovat podstatu, aniž by se smazaly stopy používání. Zůstávají domy, které žijí a dýchají.