Vídeňské hnutí za rozvoj sídlištních kolonií

Rozvoj vídeňského hnutí za rozvoj sídlištních kolonií se datuje do období kolem roku 1918, kdy v rakouském hlavním městě na sklonku první světové války panuje katastrofální hospodářská situace a řádí hlad a podvýživa. Hnutí původně vzniklo jako opatření svépomoci, kdy tisíce Vídeňanů a Vídeňanek, bez příštřeší a hnáni hladem, začali na okrajích města ve vlastní režii stavět osídlení, jejich cílem bylo stát se samozásobiteli. Kromě několika málo zděných domů se zpočátku jednalo hlavně o jednoduchá obydlí sbitá z prken a desek. Potravinové soběstačnosti se obyvatelé snažili dosáhnout pěstováním ovoce a zeleniny, obilí a chovem drobného zvířectva.

Sídlištní družstva a iniciativy města

Městskou správu aktivity prvních osadníků zcela zaskočily; ze všeho nejdříve se snažila nasměrovat tuto nekontrolovanou ilegální osadnickou činnost do urbanistických kolejí. Již v roce 1921 se první, původně "divocí", osadníci spojili do družstevně organizovaných hnutí pro výstavbu kolonií, finanční podpory se jim dostalo od vídeňské radnice. Rychle sílící hnutí zdola a několik velkých osadnických demonstrací vedly k tomu, že sociálnědemokratická správa města, tradičně nepříliš příznivě nakloněná sídlištnímu hnutí údajně maloburžoazního charakteru, v roce 1921 založila vlastní úřad pro výstavbu sídlišť tzv. siedlungsamt. Vedoucím tohoto nového magistrátního oddělení se stal vyhlášený zastánce hnutí zahradního města Hans Kampffmeyer, Adolf Loos převzal funkci hlavního architekta. Zároveň město Vídeň věnovalo vytipované městské okrajové oblasti pro účely budování kolonií, čímž mohlo dojít k převedení pozemků v souladu s právními stavebními předpisy. Ve stejném roce byla založena také Společnost pro výstavbu sídlišť GESIBA, která v roce 1923 získala renomé takzvanou akcí "domů s jádrem" (typové plány pro rostoucí domy) a v roce 1932 fungovala jako organizátor výstavby (developer) kolonie Werkbundu. Hlavní zodpovědnost za všechny tyto aktivity nesl první sociálnědemokratický starosta Vídně Jakob Reumann, v němž hnutí pro výstavbu sídlištních kolonií nalezlo mocného podporovatele. Další důležitou osobností byl sociolog a ekonom Otto Neurath, který se později výraznou mírou podílel na koncepci kolonie Werkbundu.

Sídliště, architektky a architekti

K prvním velkým komplexům patřily mimo jiné známé sídlištní kolonie Rosenhügel, Friedensstadt, Heuberg a Hermeswiese, přičemž zřizování potravinově soběstačných kolonií fungovalo i díky významné spolupráci samotných osadníků na stavbě. Cílem vídeňského hnutí pro výstavbu sídlištních kolonií, které se orientovalo podle anglického a německého hnutí zahradních měst, bylo budování sídlišť sestávajících z levných typizovaných domků ve spojení s užitkovými zahradami, které měly obyvatelům sloužit jako zdroj nejnutnější obživy. K nejznámějším architektkám a architektům patřili pozdější účastníci kolonie Werkbundu Adolf Loos, Josef Frank a Margarete Schütte-Lihotzky. Jako vůdčí osobnosti lze dále jmenovat Ferdinanda Schustera, Franze Kayma, Alfonse Hetmanka, Ernsta Egliho a Hugo Mayera.

Text: Anna Stuhlpfarrer