DeutschEnglishPolski

Kolonie Werkbundu

Vídeňská kolonie Werkbundu patří k řadě mezinárodních modelových výstav, které započaly kolonií Weißenhof postavenou v roce 1927 ve Stuttgartu. Vzorové kolonie, které posléze vznikaly i v dalších zemích, se snažily propagovat nové stavění. Prezentovaly nejnovější vymoženosti technického vývoje a moderní trendy jak v oblasti bytové výstavby tak i v zařízení interiéru. Částečně experimentální kolonie si bylo možné po omezenou dobu prohlédnout, přičemž s výjimkou Brna všechny kolonie vykazovaly i vzorové byty včetně zařízených interiérů.

Sídlištní kolonie v letech 1927–1932

V období mezi rokem 1927 a 1932 bylo postaveno celkem šest kolonií Werkbundu: Byly to kolonie Weißenhofsiedlung ve Stuttgartu, postavená v roce 1927, dále Kolonie Nový dům v Brně z roku 1928, kolonie WuWa (Wohnungs- und Werkraumausstellung) ve Vratislavi z roku 1929, kolonie Neubühl v Curychu, která vznikla v roce 1931, dále kolonie Werkbundu ve Vídni z roku 1932 a Osada Baba v Praze rovněž z roku 1932. Uvedené kolonie však nelze srovnávat 1:1, protože v určitých směrech sledovaly naprosto odlišné myšlenky. Prostřednictvím několika vybraných cílů se pokusíme popsat některé důležité rozdíly, ale i společné rysy v jejich zaměření.

Rozdíly a společné rysy

V mezinárodním srovnání nejznámější je jistě první výstavní kolonie ve Stuttgartu, která sledovala nejradikálnější trendy jak realizovanými stavebně technickými experimenty, tak i nejnovějšími způsoby konstrukcí. Kolonii, která se později stala ikonou moderní architektury, s programem bydlení pro moderního velkoměstského člověka, vytvořilo 17 architektů, mezi nimi byli také někteří přední zástupci moderní avantgardy jako např. Ludwig Mies van der Rohe, Walter Gropius, Le Corbusier, Hans Scharoun anebo J. J. P. Oud. Zatímco ve Vídni se tvůrci snažili najít vzorový typus optimálního prostorového využití s minimálním půdorysem, stály ve Stuttgartu v popředí průmyslová prefabrikace, racionalizace a typizace. S ohledem na technologické inovace a moderní pokrokové konstrukce by se Stuttgartem byla srovnatelná Vratislav, kde se ovšem v roce 1929 vůbec poprvé stává tématem kolektivní bydlení. Toto téma zde reprezentuje např. ubytovna pro svobodné páry od architekta Scharouna nebo koletivní dům od Adolfa Radinga. Dva odlišné koncepty je naopak možno vysledovat v Curychu a v Praze: Specifikem Curychu a jeho kolonie Neubühl, největší ze šesti uváděných kolonií, bylo kolektivní plánování. Naopak Osada Baba byla jako jediná modelová kolonie financována ne ze státních, ale ze soukromých zdrojů. 32 staveb kolonie vznikalo dle individuálních přání stavebníků, tedy investorů z řad vyšší střední vrstvy. Osada byla postavena pod vedením Pavla Janáka, a jsou pro ni charakteristické ploché střechy, střešní terasy a průběžné pásy oken ve stylu mezinárodní moderny Bauhausu.

Text: Anna Stuhlpfarrer