Zařízení interiéru

Zahájením vídeňské výstavní kolonie Werkbundu v roce 1932 byla nejen zahájena výstava s modely 1:1, ale kromě typových domů pro výstavbu budoucích sídlišť šlo hlavně o pokus zcela nově definovat moderní bydlení ve Vídni. Promyšleně řešené půdorysy, které sloužily maximalizaci obytného prostoru, věnovaly mimořádnou pozornost také spojení domu s venkovním prostorem. Požadavkům moderního života měly dostát také interiéry a vybavení domů. Domy v kolonii byly z části zařízeny architekty samotnými, z části zde tvořili přizvaní interiéroví architekti a reformátoři bydlení, kteří domy po dobu výstavy kompletně zařídili. Hotová díla pak měla návštěvníky poučit a působit na ně jako osvěta.

Zúčastněné firmy a obchody s nábytkem a vybavením interiéru

Pozvání Werkbundu vyslyšelo přes 200 firem, které poskytly své výrobky včetně nejmodernějších kuchyní a domácnostních přístrojů, aby v kolonii sloužily jako modelové zařízení: Paleta zahrnovala nábytek vyhlášených výrobců Thonet-Mundus či Herrgesell, ale i potahy a dekorační látky vídeňského obchodního domu Indanthren či osvětlovací tělesa z kovodílny Metallwerkstätten Kalmar. Podle myšlenky Werkbundu se uskutečnila spolupráce řemesel a průmyslu, takže se pro modelovou výstavu podařilo vyrobit i zcela nový design. Obchod s nábytkem a vybavením interiéru i exteriéru Haus & Garten, který založili Josef Frank s Oskarem Wlachem v roce 1925, kompletně vybavil tři domy v kolonii. Rovněž Poradna pro interiéry Rakouského svazu pro bytovou reformu BEST, v jejímž čele stál Ernst Lichtblau, dodala vybavení do několika domů. Zařízené rodinné domy vzbuzovaly každý zcela jiný dojem: V některých se nacházel nejmodernějí mobiliář z ocelových trubek, jinde staré kusy nábytku. Pastvou pro oči bylo především velké množství pestrých látek a textilií, díky kterým domky působily velice útulně a přívětivě.

Nová kultura bydlení

V oficiálním katalogu o výstavě Werkbundu definoval Josef Frank několika slovy svůj koncept "nové kultury bydlení": „Co se týká zařízení rodinného domu, tak to je zcela neproblematické. Skříně mají být pokud možno vestavěné, aby nahradily chybějící půdní prostor. Zbytek je snadno pohyblivý a nemá jednotné tvary, materiály ani barvy, takže ho lze kdykoliv vyměnit a doplnit. Pro nábytek je jen důležité, aby nezabíral více prostoru, než mu podle důležitosti přísluší. Jakého druhu tyto předměty budou, jestli jsou staré nebo nové, je naprosto lhostejné. Stavět a zařizovat skutečně racionálně, to znamená moderně, umí pouze ten, kdo přistoupí k projektování rodinného domu bez jakéholkoliv předsudku a přitom uznává pouze věcné podmínky.“

Text: Anna Stuhlpfar