dům Häring (č. 1-5)

Domy v nejvýchodnější části vídeňské kolonie Werkbundu č. 1–5 ve Veitingergasse navrhl německý architekt Hugo Häring. Dva nejjižnější domy (č. 4 / č. 5) byly zničeny ve druhé světové válce. Hugo Häring, který je považován za významného zástupce "organické" architektury, se již v době před založením výstavní kolonie detailně zabýval maloplošnými byty, minibyty a přízemní sídlištní výstavbou. Vedle Gabriela Guévrékiana, Gerrita Rietvelda a Andrého Lurçata je jedním ze čtyř architektů, které umělecký ředitel celého stavebního projektu Josef Frank pozval k účasti na vídeňské kolonii Werkbundu ze zahraničí. Häring v roce 1932 rovněž publikoval text na téma ploché stavby v oficiální publikaci o kolonii Werkbundu, ve které propagoval výhody jednopatrové koncepce půdorysu.

Půdorysy vídeňských přízemních staveb Huga Häringa, které jsou částečně zpřístupněny z ulice a částečně se otevírají do zahrady, signalizují rozdělení na hospodářský trakt na severní straně a na trakt obytný s ložnicemi na straně jižní. Fasády přízemních domů kolonie, nacházejících se na severní straně, vykazují hermeticky uzavřený charakter, zatímco průčelí směřující do zahrady se díky velkorysým plochám oken téměř vytrácejí. Osvětlení a větrání vedlejších místností domů č. 1 a č. 2 v ulici Veitingergasse je zajištěno prostřednictvím malých, vysoko umístěných oken. Naopak hospodářský trakt domů č. 1 a č. 2 se severní fasádou, která se zcela obešla bez oken, je světlem a vzduchem zásobován pouze přes světlíky. V domech č. 1 a č. 2 jsou ložnice odděleny od obývacího prostoru pouze posuvnou skleněnou stěnou, čímž obývací pokoj může přes den získat několik metrů čtverečních navíc. Dům č. 3, který disponuje obývacím prostorem, třemi pokoji a malou ložnicí/komorou, ustupuje na východní straně od uliční čáry. Na rozdíl od ostatních domů zde obývací pokoj není přímo spojený se zahradou. Mírné naklonění střech, které obývacím pokojům na rozdíl od zázemí skýtá větší světlou výšku, je znatelné i uvnitř domů. Spíše malá zahradní plocha domů č. 1 a č. 2 je zavřenou severní stranou domu č. 3 chráněna před pohledy zvenčí, čímž vzniká velice intimní a do sebe uzavřený volný prostor.

Hugo Häring ve svém návrhu pro Vídeň původně předpokládal použití sériových, prefabrikovaných prvků a variabilních lehkých stavebních stěn, domy však nakonec byly postaveny tradičním způsobem a nebyly podsklepeny, čímž se liší od většiny ostatních domů v kolonii. Zařízení přízemních staveb spíše lehkým, pohyblivým mobiliářem pochází mimo jiné od Leonie Pilewski a Ericha Boltensterna, dům č. 2 byl vybaven nábytkem tzv. Poradny pro zařízení interiérů (BEST) založené v roce 1929.

Text: Anna Stuhlpfarrer