dům Bauer (č. 6-7)

Richard Bauer pracoval od roku 1927 jako technický vedoucí obecně prospěšné společnosti pro výstavbu sídlišť GESIBA a v této pozici projektoval četná sídliště, jako například kolonii Leopoldau pro bezpříjmové osoby ve 21. okrese. Ve vídeňské kolonii Werkbundu byl zodpovědný za technickou a organizační realizaci stavebních prací. Kromě toho ho Josef Frank pozval, aby navrhl dva řadové domy, které se nacházejí v přímém sousedství s domovní řadou Josefa Hoffmanna (domy č. 8 / 9 / 10 / 11).

Na rohu Veitingergasse a Woinovichgasse se na téměř čtvercovém půdorysu nachází navenek mimořádně střídmý dvojpodlažní dvojdům, každý s obytnou plochou 81 m². Vchody do obou staveb s naprosto shodnými půdorysy jsou situovány z ulice na severní straně. V přízemí se nachází zázemí s předsíní, kuchyní, komorou a WC a přilehlou velkou obývací místností, která se táhne po celé hloubce domu a umožňuje tak příčné větrání. Dveřmi se z ní vychází na terasu a dále na zahradu. Richard Bauer ve svých stavbách dělil funkční zóny po patrech: V přízemí se bydlí, v patře se spí. Po schodišti člověk vystoupá do předsíně v prvním patře, kde se nachází dvě větší a jedna menší ložnice a koupelna s WC. Obě větší ložnice směřují do zahrady respektive do ulice a dělí je nenosná stěna pro vestavěný nábytek. Obývací pokoj a ložnice v domě č. 7 se do zahrady otevírají třemi způsoby: Přízemí je velkoryse propojené se zahradou, ložnice má v horním patře francouzské okno. Také dům č. 6 má v přízemí i horním patře stejně rozvržené dveře a okna (zde čtyřdílná), místo okna ale architekt před ložnici umístil balkon. Na dobových snímcích je vidět, že balkon měl být chráněn před pohledy zvenčí závěsem po celém obvodu. Průčelí směřující do ulice jsou na rozdíl od zahradních fasád zcela shodná a vykazují také velkoryse navržená okna.

Společnost GESIBA již v roce 1924 zahájila akci staveb s jádry a zájemcům poskytovala plány na domy v různých etapách výstavby. Jak je patrné z podaných plánů, i Richard Bauer řadový dům v kolonii Werkbundu koncipoval původně jako "rostoucí dům": V první, jednopodlažní stavební etapě byla nika v obývací místnosti určena na spaní a pokojík měl sloužit jako koupelna. V závěrečné fázi výstaby se ze spací niky měl stát sedací kout a koupelna se měla přesunout do prvního patra. Realizován byl dům ovšem v konečné fázi.

Text: Anna Stuhlpfarrer