dům Strnad (č. 13-14)

Oskar Strnad, u něhož na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole studovali mnozí architekti a architektky, kteří se svými návrhy podíleli na kolonii Werkbundu, navrhl propojené domy č. 13 a č. 14. Dvojdům na jaře v roce 1945 na konci druhé světové války závažně poškodil pumový útok a později nebyl obnoven. Oba dvoupodlažní, zrcadlově posazené domy vytvářely jihovýchodní ukončení výstavní kolonie a byly orientovány severojižním směrem. Promyšlené boční uspořádání vstupu, kuchyně, vedlejších místností a přilehlých komor v přízemí umožnilo protažení obývacího prostoru přes celou délku domu. Okno na severní straně a terasa, předsazená před obývací pokoj na jižní straně, umožňovaly příčné větrání velkého obývacího prostoru, které které propagovaly všechny manifesty o bytové výstavbě v meziválečné době. Obloukem vedená stěna z postranní přilehlé komory rozšiřovala obytný prostor do zastřešeného posezení s postranním vstupem do zahrady. V ustupujícím horním patře, přístupným přes schodiště z předsíně, se nacházel pokoj se vstupem na druhou terasu, a další místnost, která byla označena jako pokoj pro služebnou.

Strnadovy zásadní úvahy na téma bydlení, které v roce 1915 sepsal v "Myšlenkách k návrhu půdorysu", při projektování půdorysu upřednostňují rozvržení cest a připisují mu zásadní význam. Myšlenku "nechat dům, aby vedl", která je mimořádně zřetelně vyjádřena v obou jeho důležitých dílech před první světovou válkou (dům Hock, 19., Cobenzlgasse 71, dům Jakob Wassermann, 19., Paul-Ehrlich-Gasse 4), lze vysledovat – i když v mnohem redukovanější formě – také v domech kolonie Werkbundu.

Kritiky se domům Oskara Strnada dostalo právě od Josefa Franka: Ernst Plischke ve vzpomínkách uvádí, že Frank jakožto umělecký ředitel kolonie Werkbundu, kritizoval zrcadlové uspořádání dvojdomu, kvůli omezování soukromí obyvatel na terasách v horním patře. Oba architekti, kteří byli nejen kolegové na Uměleckoprůmyslové škole, ale v letech 1913–1918 vytvořili i pracovní společenství s Oskarem Wlachem, si byli zajedno ohledně bytového zařízení. Domy Oskara Strnada nebyly vybaveny vestavěným a se stěnou spojeným, napevno ustaveným nábytkem. Strnad byl propagátorem volně pohyblivých kusů nábytku, které místnostem propůjčovaly individuálně utvářenou a útulnou, harmonickou atmosféru. Zařízení interiéru domu č. 14 vytvořil Oskar Strnad, zařízení domu č. 13 navrhli Karl Hofmann a Felix Augenfeld. Podle ceníku domů kolonie Werkbundu z roku 1932 stál dům č. 13 46.000 šilinků, dům č. 14 45.000 šilinků, a nacházely se tak v horní cenové relaci. Ani jeden se neprodal.

Text: Anna Stuhlpfarrer