dům Sobotka (č. 29-30)

Domy č. 29 a č. 30 ve vídeňské kolonii Werkbundu, které vyprojektoval a jejichž interiér navrhnul Walter Sobotka, byly zničeny při bombardování na jaře v roce 1945 a v roce 1951 byly nahrazeny bytovým domem města Vídně. Dvoupatrové podsklepené řadové domy ve Veitingergasse přímo navazovaly na stavby Oskara Wlacha (dům č. 31 / č. 32). Dům č. 29 byl svou polohou na konci řádkové zástavby koncipován jako vzorový typ s bočním východem do zahrady. Vnější vzhled domů, orientovaných přísně severojižním směrem, budil pozornost velkým počtem zčásti velkorozměrných okenních otvorů a rozložitou dřevěnou pergolou nad terasami. Pergola dále vedená jako úzký pás podél zahradní fronty sloužila navíc jako optické propojení obou domů.

Tyto dva řadové domy, postavené na zastavěné ploše 45 m² a 46 m², měly rozdílné půdorysy. Oba byly v přízemí rozděleny do dvou prostorových úrovní na hospodářský trakt směrem do ulice a na obytný prostor orientovaný směrem do zahrady. Zatímco se v domě č. 29 se nacházelo centrální, příčně situované schodiště, byla jednotlivá patra v domě č. 30 zpřístupněna schodištěm situovaným u západní protipožární zdi. Obytné místnosti v přízemí rozprostírající se přes celou šířku domu, se prostřednictvím dlouhých okenních pásů a prosklených dvoukřídlých dveří otevíraly do zahrady. U obou domů byl prostor dveří na terasu mírně předsazen. Horní patra byla koncipována jako klidová oblast pro spaní a původně zahrnovala několik místností a komor. Dům č. 29 se však byl již v rámci výstavy Werkbundu v roce 1932 prodal a první patro byl přizpůsobeno přání kupce. Namísto původního záměru vznikly dvě větší místnosti, k rozčlenění horního patra na několik pokojů včetně předsíně a šatny nedošlo.

Historické snímky domu č. 29 nechávají nahlédnout do zařízení interiéru a informují o mobiliáři ložnic a obývacích místností. Jedna fotografie ukazuje rozdělení místností v horním patře, které bylo podle přání adaptováno, s možností prostorově rozdělit tyto větší ložnice pomocí závěsů. Druhá fotografie ukazuje zařízení obývacího pokoje. Zařízení lehkým, pohyblivým nábytkem intenzivně připomíná představy o bydlení Oskara Strnada a Josefa Franka. Walter Sobotka, který byl blízkým přítelem Franka, působil od roku 1923 jako samostatný architekt ve Vídni a věnoval se převážně designu nábytku a interiérů. Kromě mnoha článků v odborných časopisech se podílel i na oficiální publikaci o výstavě Werkbundu. Je autorem eseje „Jak s malými náklady dosáhnout maxima“.

Text: Anna Stuhlpfarrer