dům Jirasek (č. 33-34)

Dvoupatrové, příčně situované řadové domy vídeňského architekta Julia Jiraska se nacházejí v bezprostředním sousedství staveb Ernsta Plischkeho (dům č. 35 / č. 36) a Oskara Wlacha (dům č. 31 / č. 32) ve Veitingergasse. Jirasek studoval, stejně jako mnozí další architekti, kteří se podíleli na kolonii Werkbundu, na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Franka a Oskara Strnada. Od roku 1930 spolupracoval s Werkstätten Hagenauer, kde se věnoval především navrhování nábytku a interiérových objektů jako jsou svítidla, kování nebo kliky ke dveřím.

Vnější vzhled domů od Julia Jiraska ve vídeňské kolonii Werkbundu působí plasticky, za svůj prostorový charakter vděčí částečně i barevnému konceptu od László Gábora. Nad o několik schodů vyvýšenou vstupní oblastí a navazujícím předsazeným blokem WC je umístěn balkonek, na který se vstupuje z předsíně v prvním patře. Bílá pole kolem obou dveří (vchod, balkon) v kombinaci s krychlí, posazenou před fasádu, slouží na obou domech jako výrazné akcenty. Stejná situace se opakuje také na fasádě směrem do zahrady: Velké barevné pole rámuje dveře a okna obývacího pokoje. Jednak to přispívá k optickému členění hladce omítnuté zahradní fasády, jednak je zdůrazněn prostor s posezením chráněný dřevěnou pergolou. Řešení půdorysu obou domů od Julia Jiraska počítá s prostorovým oddělením obou funkčních oblastí - oblasti pro bydlení a pro spaní podle pater. V přízemí je situován hospodářský trakt se schodištěm, předsíní, kuchyní a komorou ve tvaru L kolem obytného prostoru, který se nachází na zahradní straně. Po schodišti na zadní straně obývacího pokoje se vystoupá do horního patra. I zde jsou chodba a koupelna orientovány směrem do ulice tak, aby se všechny tři ložnice otevíraly do klidné zahrady. Na zahradních fasádách jsou umístěna velká dvoukřídlá okna, pouze široký obytný prostor je navíc dveřmi propojen s jižně situovanou zahradou.

Zařízení interiéru řadového domu č. 33 se ujali Josef Ludwig Kalbac a Ada Gomperz, Julius Jirasek sám vybavil dům č. 34. U příček v horním patře se počítalo s vestavěným nábytkem. Historické snímky obývacího pokoje dokumentují vybavení lehkým mobiliářem. Julius Jirasek a Josef Ludwig Kalbac jsou zde poplatní tradici svých učitelů Oskara Strnada a Josefa Franka, kteří požadovali zařízení mobilními kusy nábytku "bez jakékoli jednotnosti co do formy, materiálu a barvy tak, aby se vše dalo kdykoliv vyměnit a doplnit", jak psal Frank v roce 1932.

Text: Anna Stuhlpfarrer