dům Plischke (č. 35-36)

Dvoupatrové řadové domy od Ernsta Plischkeho se co do slohu orientují podle moderny Bauhausu a výrazně se tak liší od sousedních staveb Josefa Wenzela (dům č. 37 / č. 38) a Julia Jiraska (dům č. 33 / č. 34). Horizontálně zdůrazněné stavby o obytné ploše 57 m² se vyznačují vodorovnými pásy oken, na zahradní straně disponují lodžií a terasou. Za protiklad lze považovat stranu do ulice. Fasáda s malými okny v přízemí a velice úzkým pásem oken v prvním patře vzbuzuje veskrze uzavřený dojem. Velice plastický charakter staveb navíc zdůrazňuje světle modrý nátěr fasády a na tmavě šedo natřenými dveřmi a okenními rámy (barevný koncept: László Gábor). Dům č. 35 se již během výstavy Werkbundu v roce 1932 prodal za 32.000 šilinků.

Do řadových domů od Ernsta Plischkeho, který ve dvacátých letech 20. století pracoval v kanceláři Petera Behrense a následně u Josefa Franka, se vstupuje přes navýšený vchod. Krychle, přesahující přes stavební čáru, jejíž součástí je zádveří a schodiště, je z boku osvětlena vertikálními pásy oken. Z předsíně se vstupuje do obývacího traktu, který je snížený o jeden schod a zahrnuje podélný obývací pokoj, kuchyň a malou komoru. Plischkemu se snížením úrovně podařilo vytvořit prostornější a velkorysejší obývací pokoj s vyššími stropy, umožňující příčné větrání. Obývací pokoj se rozprostírá přes celou hloubku domu, zatímco ze strany k němu přiléhající kuchyň je odsunuta za stavební čáru. Prostor, který tím Plischke získal, koncipoval jako zastřešené posezení chráněné před pohledy zvenčí. Plischke dále maximálně snížil výšku komory v přízemí, což mu umožnilo vytvořit mezipatro pro koupelnu a WC. Dosáhl tak toho, že sanitární místnosti jsou přístupné jak přímo z obytného traktu, tak i z patra s ložnicemi přímo ze schodiště. V prvním patře jsou situovány dvě ložnice, přičemž větší z nich je umístěná přímo nad obývací pokoj a vykazuje také stejnou plochu. Lodžie v horním patře se nachází před menší ložnici a vchází se do ní z předsíně.

Historické snímky prezentují původní zařízení interiéru domu č. 35, které ještě ve velice raném věku navrhl sám Plischke. Velká místnost v prvním patře je navržena jako obývací pokoj s integrovanou ložnicí s tím, že obě oblasti se podle potřeby rozdělí závěsem. Již o čtyři roky dříve Plischke navrhl zcela zásadní a směrodatné zařízení interiéru. Jednalo se o zařízení bytu pro keramickou umělkyni Lucie Rie, jehož rekonstrukce se nachází v Depozitáři dvorního mobiliáře, tedy v muzeu nábytku města Vídně. Na rozdíl od Josefa Franka a Oskara Strnada chápal Plischke mobiliář vždy jako součást architektury a pevný zastavěný nábytek doplňoval pouze několika málo kusy mobilního nábytku.

Text: Anna Stuhlpfarrer