dům Groag (č. 45-46)

Jacques Groag, jehož dílo po emigraci v roce 1938 na mnoho let upadlo do téměř naprostého zapomnění, ve vídeňské vzorové kolonii realizoval dva propojené řadové domy v bezprostředním sousedství stavby Huga Gorgese (dům č. 43 / č. 44) a Richarda Neutry (dům č. 47). Oba trojpodlažní domy, prodané ještě před zahájením kolonie Werkbundu v roce 1932, se vyznačují fasádou rytmizovanou různými typy oken a ustupujícím druhým podlažím. Typové domy představují první samostatné realizace Jacquese Groaga ve Vídni, do té doby pracoval v Rakousku pouze jako stavbyvedoucí a spolupracovník Adolfa Loose na Mollerově a na Wittgensteinově vile ve 3. vídeňském okrese v Kundmanngasse 19.

Domy se drobně liší vstupní situací, v přízemním podlaží jsou pak rozčleněny do dvou prostorových vrstev. Směrem k silnici se nachází nižší zázemí s předsíní, schodištěm, kuchyní a komorou (v domě č. 45 je místo komory WC), odkud se po několika schodech vystoupá do velké, příčně situované obytné místnosti s přístupem na zahradu. Středový průchod umožnil rozdělit velkorysou halu, působivě umocněnou vyšší světlou výškou, na jídelnu a klidovou zónu umístěnou mimo průchozí trasy. Tímto prostorovým uspořádáním s různě vysokými stropy Groag navazuje na základní koncepci Adolfa Loose, jehož architektonickou školu také navštěvoval. Interiér nenásilně navazuje na venkovní prostor čtyřdílným oknem a terasovými dveřmi, ze kterých se vychází k podloubí přímo před domem respektive k takzvanému zahradnímu posezení. Funkční zóny domu jsou rozvrženy na jednotlivá podlaží, nad obytným prostorem se v prvním patře nacházejí ložnice a koupelna. Druhé podlaží je sníženo o několik schodů a sestává z tzv. ateliéru, ze kterého se vychází na terasu.

Vybavení interiérů převzal Jacques Groag osobně; v interiérovém zařizování měl dlouholeté zkušenosti. Kusy nábytku jsou situované především podél stěn, čímž vzniká maximální volná plocha pro pohyb. Lehký, pohyblivý inventář doplňují spíše nízká, napevno zabudovaná zařízení jako lavice nebo otoman. "Celkově si zařízení místností udrželo vyvážený poměr mezi puristickou funkcionalistickou střídmostí a měšťanskou útulností, jíž se vídeňské interiéry […] vyznačovaly", píše Ursula Prokop. Jacques Groag je považován za reprezentanta tak zvané druhé vídeňské moderny, k níž kromě Josefa Franka a Oskara Strnada patří také Ernst Plischke a Margarete Schütte-Lihotzky.

Text: Anna Stuhlpfarrer