dům Dex (č. 65-66)

Domy č. 65 a 66 v ulici Jagdschloßgasse pocházejí od architekta Josefa F. Dexe, narozeného v Linci v roce 1899. Jeho stavby sousedí s realizacemi Arthura Grünbergera (dům č. 63 / 64), Otto Breuera (dům č. 59 / 60) a Helmuta Wagner-Freynsheima (dům č. 69 / 70). Dvojpodlažní, podsklepený modelový dvojdům se směrem do ulice na jihozápad prezentuje téměř průběžným pásem oken s načerno natřenými rámy, zatímco průčelí do zahrady (severovýchod) působí spíše uzavřeným dojmem. Zatímco se ve dvacátých letech propagovalo, že se má dům otevírat směrem do zahrady, rozhodl se architekt Dex kvůli předem danému průběhu stavební čáry, že se dvojdům bude otevírat směrem ke slunci a světlu, a tím pádem do ulice.

Řadové domy mají obytnou plochu 67 m². Dovnitř se vchází předsíňkou, která byla na rozdíl od původního plánu vyvedena pouze formou trubkové konstrukce se závěsem, jak je vidět na snímku z roku 1932. Přízemí je rozděleno do dvou oblastí: kuchyň, spíž a schodiště se nachází na vnější straně domu, takže na obývací pokoj po celé hloubce domu zbývají dvě třetiny základové plochy. Okna na obou stranách umožňují příčné větrání, čímž je splněn jeden z ústředních požadavků architektury 20. let, propagující v bytech více vzduchu, světla a slunce. Stejně jako v sousedním domě Arthura Grünbergera nepočítal Dex se záchodem v přízemí, obyvatelé domu musí buď do sklepa anebo do horního patra. Směrem do zahrady se nachází předsíňka, ze které se vychází buď na terasu nebo po schodech do prvního patra, kde jsou tři malé ložnice a koupelna.

Josef F. Dex, o jehož díle se nedochovalo téměř nic, vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Linci u Matthiase Maye a Akademii výtvarných umění u Petera Behrense. Dvě Dexovy stavby ve vídeňské kolonii Werkbundu jsou jeho jedinými realizacemi, což souvisí se situací na počátku 30. let, kdy se veškerá stavební činnost téměř zcela zastavila. Z článků v odborných časopisech vyplývá, že se Dex zabýval návrhářstvím nábytku a interiérů. V modelové kolonii se také postaral o vnitřní zařízení obou domů. Na dobovém snímku vidíme pohled do domu č. 66, kde mírně vystupující komín rozděluje obytnou místnost na jídelní a obývací část, obě zařízené mobiliářem z ocelových trubek. V horním patře bylo při rozmístění nenosných stěn zohledněno zabudování skříňových stěn.

Text: Anna Stuhlpfarrer