dům Guéverékian (č. 67-68)

Trojpodlažní dvojdům Gabriela Guévrékiana v rozšířené části ulice Woinovichgasse se nachází v bezprostředním sousedství řady domů nizozemského architekta Gerrita Rietvelda (domy č. 53 / 54 / 55 / 56). Perský Armén Guévrékian strávil dětství a mládí v Teheránu, od roku 1910 žil ve Vídni a v roce 1922 se přestěhoval do Paříže. Le Corbusier ho povolal jako generálního tajemníka Mezinárodních kongresů moderní architektury CIAM, zároveň patřil k zakládajícím členům známého francouzského architektonického žurnálu „L’architecture d’aujourd’hui“. Spolu s André Lurçatem z Francie, Gerritem Rietveldem z Nizozemí a Hugo Häringem z Německa patřil k několika architektům ze zahraničí, které Josef Frank přizval k účasti na vídeňské kolonii Werkbundu.

Základovou plochu zrcadlově situovaných řadových domů zastavěl Guévrékian podobně jako André Lurçat (domy č. 25 / 26 / 27 / 28) v přízemí pouze zčásti. Zatímco jednu polovinu přízemí zabírá předsíň, hospodářské místnosti a pokojík pro služebnictvo, je druhá polovina ponechána volná, horní patro je neseno kulatými piloty. Zastřešený venkovní prostor vede ke vchodům do domů situovaným z boční fasády, a stěží ho lze využívat k posezení. Přízemí je vyvedeno jako sokl, nad kterým se nachází obytné první patro s kuchyní a velkoryse projektovanou obývací místností, která sahá přes celou hloubku domu a umožňuje tak příčné větrání. Místnost se otevírá průběžným pásem oken na jižní fasádě směrem do zahrady, vůči chodbě a bočně situovanému schodišti je oddělena skleněnými posuvnými dveřmi. Druhé patro je koncipováno jako klidová oblast: po malém schodišti uprostřed domu se vystoupá do dvou ložnic, pokojíku a koupelny; u stěny mezi oběma většími místnosti bylo zohledněno vestavění skříňových stěn. Venkovní dojem obou domů se žlutými fasádami barvy světlého písku určuje "vznášející se" obytné první patro a akcentovaně umístěné různé typy oken; slohově se řadí k mezinárodnímu stylu.

Gabriel Guévrékian studoval na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u Oskara Strnada a Josefa Franka a až do svého odchodu do Paříže pracoval v ateliérech Josefa Hoffmanna a Oskara Strnada. Původní zařízení domů č. 67 a č. 68, každý s obytnou plochou 87 m², nepochází od Guévrékiana, interiéry realizovali Rudolf Baumfeld a Miklós Velits. Pohled do obývacího pokoje v domě č. 67 ukazuje různorodý, pohyblivý mobiliář v otevřeném a dobře osvětleném prostoru, kde jídelní a obývací část jsou od sebe odděleny bílou pohovkou.

Text: Anna Stuhlpfarrer