dům Schütte-Lihotzky (č. 61-62)

Dva řadové domky ve Woinovichgasse od Margarety Schütte-Lihotzky, která jako první žena v Rakousku vystudovala architekturu, patří spolu se sousedními stavbami Maxe Fellerera k nejmenším domům v kolonii. Mají zastavěnou plochu 35 a 36 m² a vykazují obdobně rozvržené půdorysy. V obou zabírá obývací pokoj polovinu základové plochy a rozprostírá se po celé šířce domu paralelně se zahradou. Zatímco se ale u Maxe Fellerera vchází do kuchyně přes předsíň, navazuje u Margarety Schütte-Lihotzky kuchyň přímo na obývací pokoj. Schütte-Lihotzky se již od začátku 20. let intenzivně zabývala koncepcí sídlištních typů domů a organizací vedení domácnosti. Neúnavně požadovala přímé napojení kuchyně na obývací prostor, jednak aby žena nebyla při své práci odříznuta od života v domě a ostatních členů rodiny, a jednak toto rozvržení půdorysu maximálně zkracuje cestu mezi kuchyní a jídelní zónou, což dokonale odpovídá ideám racionálního vedení domácnosti. Margarete Schütte-Lihotzky se na veřejnosti proslavila především svou "frankfurtskou kuchyní", kterou realizovala v četných sídlištích "Nového Frankfurtu", když v letech 1926 až 1930 pracovala na úřadu pro pozemní stavitelství ve Frakfurtu pod vedením Ernsta Maye.

Dvojpodlažní, krychlovité řadové domy Margarety Schütte-Lihotzky ve vídeňské kolonii Werkbundu mají funkční oblasti rozdělené do dvou pater. Železné točité schody pokryté linoleem spojují obytnou část v přízemí s prvním patrem vyhrazeným ke spaní, kde se nacházejí dvě různě velké ložnice a koupelna. Větší ložnice s možnostmi vestavby má především vlastní balkón, a sahá přes celou hloubku domu, což umožňuje příčné větrání. Obývací pokoj v přízemí je situován příčně a díky velkorysému prosklení (okna a dveře na terasu) se téměř ztrácí stěna do zahrady, která se rozkládá na jihozápad od domu.

Oba domy, o jejichž interiér se postarali Hans Pitsch (dům č. 61) a Anton K. Strahal (dům č. 62), se stejně jako sousedící stavby od Maxe Fellerera prodaly již během výstavy Werkbundu v roce 1932. Margarete Schütte-Lihotzky, která již roky před výstavou Werkbundu sbírala četné, i mezinárodní zkušenosti se stavbami sídlišť a spolupracovala s mezinárodní architektonickou avantgardou, byla jedinou ženou, kterou kromě dalších 30 architektů Josef Frank vyzval, aby ve vídeňské kolonii realizovala své stavby.

Text: Anna Stuhlpfarrer